17. Mistrovství světa francouzských ovčáků, flanderských a ardenských bouvierů  ve sportovní kynologii a obedience  konané 6. – 8. 3. 2020 Saint Vulbas (Francie)

Ve dnech pořádání tohoto mistrovství světa se již sice vyskytoval,  dnes už všude přítomný,  vir také ve Francii. Ale v oblasti, kam sportovci se svými čtyřnohými  spoluzávodníky mířili, byl zatím klid. Organizátoři proto akci nezrušili. Být termín konání jen o 1 týden pozdější, vyhlášený nouzový stav a s ním spojené také uzavírání státních hranic, by znemožnil konání tohoto vzájemného měření sil. V době dopsání tohoto článku už můžu s čistým svědomím napsat, že všichni účastníci se vrátili s pořádku, bez parazitního viru.

Přihlášeno bylo 60 závodníků z 8 zemí v kategoriích IGP 1 – IGP3 a OB1 – OB3.  Do kategorií IGP bylo přihlášeno 22 závodníků, v obsazenějších Obedience  závodilo 38 dvojic.

Českou republiku vyjelo reprezentovat 6 psovodů s 5 beaucerony a 1 briardem.  3 psi a 3 feny. A jak jinak, než že 2 feny začaly těsně před zahájením hárat a trochu organizátorům i psovodům zamíchaly harmonogramem. Obě totiž naháraly nečekaně a v předstihu.  Navíc také k nelibosti majitelů psů, protože jsme měli zajištěno společné ubytování ve velkém rodinném domě.  Ale jak nakonec ukázaly výkony, Češi jsou opravdoví bojovníci a i s tímto hendikepem se dobře poprali. Výsledky ale prozradím až na konec.

V kategorii IGP 1 závodily Lenka s Ariane (Chance) a Michaela s Cardinale (Ouki), skupinu IGP 2 okupovali 3 čeští závodníci – Michal s Jackem, Petr s Feux Follets a Kateřina s Habileté. V nejvyšší IGP3 jsme měli jediné želízko v ohni a to Petra s Hadrianem (Sorbon).

Na pátek připadly tréninky a večerní losování. Trénovalo se vždy jen 5 minut na psa, takže česká skupina – tedy bez háravek, se vrhla na plac společně a během 20 minut si všichni procvičili potřebnou překážku, vysílačku, makety, vyštěkání …..  Háravky v té době netušily, kdy a za jakých podmínek půjdou trénovat ony.

Při losování pořadí si každý přeje to své „štěstíčko“, aby si sáhl na to svoje „potřebné“ číslo. Michaela/ Ouki č.3, Lenka/Chance  č. 5, Katka/Habileté č. 7, Petr/Follets č. 10, Michal/Jack č. 11 a Petr/Sorbon č. 17. Kdo si myslel, že lichá čísla půjdou při poslušnosti první na plac a sudá na odložení, tak to se mýlil. Háravky č. 5 a č. 7 rozhodily pořadí a tak se stalo, že odložený byl první Jack, Habileté a Sorbon s lichými čísly, Ouki zase nastupoval s ostatními závodníky z IGP 1 ve trojici  …….

Sobotní ráno zahajovaly poslušnosti IGP 2 na place a  IGP3 stopy v poli. Organizační šum a Petr se Sorbonem se nedozvěděli včas o informační schůzce konané před stopami. Možná to je stálo cenné body, protože je poslali polem na výchozí stanoviště stop pěšky – na mapě si pak naměřili 1,6 km.  Měkký hluboký terén, dlouhá chůze rychle na čas, zadýchaný Petr i Sorbon a ihned se měli pustit do stopování. Ani protest nepomohl a tak byl Sorbon v tomto stavu uveden na IGP 3 stopu – je to srdcař, vybojoval aspoň 50 bodů.  Velká škoda, protože zrovna Sorbon umí stopy hodně přes 90 bodů. Na place se chlapcům psovodům v IGP 2 dařilo lépe. Follets předvedla hezkou poslušnost s drobnými chybičkami, ale nejvíce si pokazila skóre na dlouhodobém odložení. Tak dlouho popolezala, nejspíš neviděla přes maketu na plac na kámoše Jacka, až popolezla za hranici limitu – 0 bodů, celkem poslušnost 80 bodů. Jack s Michalem šlapali moc pěkně a vypadalo to na poslušnost s devítkou na začátku. To by ale nesměl být člověk tvor omylný – Michal dal povel na aportu – VPŘED. Jack vyběhl, sebral aport, otočil se na pána a zíral…. Asi nechápal… Druhý povel APORT už byl správný a pes dokončil cvik s pěkným předsednutím a bez překusu. Co se v té chvíli Michalovi honilo hlavou, to si snadno domyslíte J

Sobota byla i nadále v duchu poslušností a stop.  Ještě před obědem odšlapali poslušnosti IGP 1, kde Míša s Oukim vyšvihli velmi kontaktní, soustředěnou poslušnost s krásnými aporty bez překusů. Moc pěkná byla také vysílačka. Bohužel velká chyba na Áčku a drobný posun na dlouhodobém odložení je stálo 12 trestných, celkem tedy ale krásných 88 bodů.

IGP 2 šlo na stopy. Nečekaně zaveleli, že háravka Habileté jde první. Na poslední chvíli před stopou se stačila Habileté vyvenčit, ještě že to umí skoro na povel a už jsme stály na hlášení a šly k nášlapu. Terén všech stop byl hluboký, neuvláčená hlína, Habileté zakopávala zadními nohami o hroudy. Rozhodčí šel v úrovni hlavy Habileté a ta se na něj ze zvědavosti otáčela. To budeme muset také zařadit do tréninku, jak vidět, to neumíme 🙂 Povely nás stály drahocenné body a ještě označení posledního předmětu jen zastavením, následné vrácení se k psovodovi a dojití stopy napodruhé se správným označením předmětu, ale stejně za nulu. Celkem vyčuchala sice jen 73 bodů, ale lomy byly čisté, předměty zalehla rovně a přesně, od rozhodčího pochvala za nízký nos. Aspoň, že předměty jsme doladily, bojovaly jsme s tím v tréninku… Stopičku pak šel zvedat Michal s Jackem, naštěstí daleko od háravky. Stopovačka se Jackovi zachytila na 1 úseku za obě zadní nohy, takže do prvního předmětu byl v pasti. Rozhodčí vytkl povel navíc, zrychlení před předměty, no na hlíně byly vidět, pochvala za práci nosem. Pěkných 80 bodů. Petr s Folletkou 74 bodů, ale lomy a předměty v pořádku. Byly tam povely navíc a vychylování se ze stopy. Ono nám na stopách foukalo více, než je na stopy příjemné. Každopádně určitě potěšila pochvala rozhodčího na souhru psovoda a feny.

Mezi tím se na plac vrátily poslušnosti IGP 3 a šla 2. skupina, kterou zahajoval Petr se Sorbonem. Ten se svým temperamentem předvedl líbivou poslušnost, soustředěnou, vytknout mu šlo jen vyštěknutí při všech vysláních na aport a na dlouhodobém odložení o stopu popolezl. Ale vysílačka, to byla luxuska. 90 bodů a Petr se Sorbonem si zlepšili náladu a ukázali, že i přes ne úplně vydařenou stopu, na takto prestižní závod opravdu patří.

Sobotní závodní den naší výpravy ukončovali stopy IGP 1. Míša a Ouki ukázali super práci – 96 bodů. Rozhodčí vytkl jen ověření lomu. Tentokrát šla háravka pro změnu zase poslední a protože na place probíhaly ještě poslušnosti IGP3, vedli je na stopu polem daleko od placu, takže se také v té oranici pěkně „prošly“. Ale Lenka s Chance zabojovaly a vyčuchaly si 93 bodů – stále dost foukalo, takže bodové ztráty byly na opakovaném ověřování si na rovném úseku.

Výsledky 1. dne, kdy kromě háravek měli všichni  hotové 2 disciplíny, dávali vidět, že česká výprava si nejspíš sáhne na dekorovaná místa.

Kdo rád obrany, mohl přijet fandit v neděli. Tentokrát se začalo nejnižší kategorií a hned na sebe výrazně upozornil Ouki s Míšou, kteří si kousli na 94 bodů. Pouze drobné poslušnostní nepřesnosti, jinak moc moc pěkné. Ouki se dobře „naštval“ a jeho projev byl takový  „opravdový“, i když plně pod kontrolou. 

IGP 2 obrany Petr a Folettka 89 bodů, ztráta orientace na poslední maketě a drobné nedostatky, jinak pěkná uhlazená obrana. Jack s Michalem už standardně výrazná obrana, super poslušnost, ani nevím, kde přišel o 4 body – 96 bodů. Krásná práce, kluci…

IGP 3 obrany a  Petr se Sorbonem na place ukázali, že zákusy a chuť kousat patří k jejich silným stránkám – 83 bodů.  Sorbonovi rukáv tak chutnal, že pouštěčky byly až na 2. povel, ale co….. no pořád lepší, než nemít zákusy nebo chuť kousat. Aspoň u šestiprstých „francouzů“ to tak máme …

A to UŽ jsme se konečně dozvěděly přesně, jak půjdou háravky.  Nejprve trénink poslušnost a pak hned závod poslušnost. Háravky byly 3, z každé kategorie jedna. Nastupovala tedy harávka IGP1 na plac a z IGP 2 na odložení. No, Habileté se tak těšila na plac, že na odložení se ani odložit nenechala, na třetí pokus mi tedy holt nechali stát u ležící feny, ale hned jsme začínaly s mínus 10 bodů. Lenka s Chance ukázaly velmi pěkné odložení v sedě a vleže, přivolání rychlé a přesné, vysílačka pecková. Výtka jen za překusy na aportech. Na rozdíl od nás měly v pořádku dlouhodobé odložení, takže poslušnost IPG 1 měly za velmi slušných  92 bodů.  Habileté byla nabitá energií, což se ukázalo už na tom nešťastném odložení. Soustředěná kontaktní chůze, ale hrubá chyba na odložení v sedě, překusy na všech aportech, s tím bojujeme, ale za rychlé a přesné provedení aportů nás publikum povzbudilo potleskem. A to jsem před vysílačkou potřebovala. V tréninku totiž Habileté neměla správný směr a vysílačka byla „v ohrožení“.  Ale na ostro ukázala, že je bojovnice, neletěla sice takovou rychlostí, jak umí, rozhodčí vytkla váhavé vyběhnutí, ale zase doběhla do potřebné vzdálenosti a zalehnutí bylo okamžité. Já si nejvíce cenila, že byla na place soustředěná a  se mnou, nenechala mi ve štychu a měla veselý, temperamentní projev. Ale s našimi hrubými chybami nám to vyneslo jen 74 bodů. Nejspíš Habiletce háral i mozek 🙂

Když odposlouchala háravka IGP3 s doplňkovým psem, dostaly jsme zase 5 minut na trénink obran. Všichni psovodi ukázaly svým hormonálně splašeným fenám, kde jsou makety, kde bude vyštěkání a šlo se naostro. Lenka s Ariane ukázaly, že mají silné nervy a skvěle natrénováno. Z placu odcházely s 93 body za obranu a věděly, že jsou první v IGP 1. Všichni si to umíme představit, jak se vznášely blahem. Nastoupila druhá háravka Habileté a ukázala, že obrana je její nejsilnější zbraň. Na poslední maketě ztráta orientace a utržení se z rukávu při „splašeném“ kontroláku jí sice stály deset bodů dolu, ale jinak celkově slušných 90 bodů. Všichni v kategorii měly odzávoděno a my věděly, že jsme na bedně. Habileté emoce své paničky vyřešila po svém – olízala mi celý uslzený obličej a přidala i oči s ušima  🙂  Háravky to ustály a po konečných obranách celkové pořadí zamíchaly. 

Výsledky české výpravy:

IGP 1

  1. místo Lenka Gahlerová – ARIANE  ESPRIT  DE  LA  CROIX  DOUBLE  96/92/93 bodů

(otec Choisi z Husovy tvrze IPO3/matka Abilene z Odasu Fpr3) – beauceron

(o. Irko du Murier de Sordeille Ring3 / m. Heroine des Garidens aux Coeurs Tendres IGP 2

  1. místo Michal Pecina – JACK SPARROW  BA-BAR  BESKYDY  80/85/96 bodů

(o. Erpel Hippo´s Bandit / m. Yala Bar-Bar Beskydy) – briard

( o. Cartier l´Ami noir/ m. JWW Coquette z Ajysyt ) – beauceron

(o. Choisi z Husovy tvrze IPO3/ m. JWW Coquette z Ajysyt ) – beauceron

IGP3

(o. Choisi z Husovy tvrze IPO3/ m. JWW Coquette z Ajysyt ) – beauceron

Nedá mi nezmínit také výrazný úspěch jediné slovenské závodnice, tak nějak přirozeně jsme tam v cizí krajině patřili k sobě. Alice Stopkové se psem  AME MAGNANIME GARDIEN ICARIOS obsadily 2. místo v IGP 1 se skvělými 93/96/91 body.

Ještě jednou všem moc blahopřeji a raduji se s Vámi. Moc si vážím Vaší práce a péče o naše společné lásky – šestiprsťáky.  Bylo mi ctí s Vámi všemi prožít tolik krásného. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsme se potkali na place sportovním. A určitě se budeme potkávat opět i jinde. Ještě bych chtěla poděkovat všem, kdo se podíleli na přípravě závodníků, odvedli jste všichni skvělou práci. Česká (Slovenská) výprava ukázala, že se s ní do budoucna určitě musí počítat.

Text: Kateřina Vokatá

Foto: Kateřina Korcová

CRUFTS Birmingham Velká Británie 2019

CRUFTS je kvalifikační nejprestižnější výstava psů konaná každoročně v Birminghamu ve Velké Británii.

Pro možnost účasti na této výstavě vše začíná už o rok dříve. Na tuto výstavu se totiž  pes musí kvalifikovat na nominačních výstavách, které jsou v předchozím výstavním roce určeny pro výběr těch nejlepších z plemene.  Podmínky jsou velmi složité, ale zjednodušeně lze říci, že nominační je získání CACIB, pro mladé psy CAJC.

Na zájemce o vystavování na CRUFTS čeká další úskalí a to je výběr třídy, do které svého psa může přihlásit. Je s podivem, že i mladičký pes se nemůže jen tak přihlásit do třídy odpovídající jeho věku, ale rozhodující jsou jeho získané výstavní tituly. Nám se právě přihodilo, že jsme „spadli“ s Coloratou a Cardinale ve 22 měsících věku do nejobsazenějších tříd s dospělými vystavovanými.

Další neobvyklostí výstavy CRUFTS je, že její výstavní řád umožňuje přihlásit jedince, pokud splní podmínky pro vstup, tak do více tříd najednou. Má to své výhody, ale i určitá úskalí. Vše je velmi složité a výstavní řád této výstavy, v angličtině, má několik desítek stran textu.

Účast beauceronů na této výstavě je velmi „mladá“, bylo možné je vystavovat až od roku 2016.  Ve Velké Británii je beauceron ještě  málo rozšířené plemeno, ale přesto už v roce 2019 bylo na CRUFTS přihlášeno 35 beauceronů. Naše plemeno posuzoval rozhodčí          J. Luscott (GB).

V tomto roce jsme na CRUFTS vyrazili i my, první beauceroni z Čech  – Míša Teplá s Cardinale Canis Mayrau, Petr Sluka s Hadrianem z Ajysyt a Katka Vokatá s Coloratou Canis Mayrau. Cesta byla příjemná, každý bosík měl svojí pohodlnou přepravku a každý páníček byl zároveň i řidič. Takže řidič a navigátor vpředu zajišťovali plynulý přesun a třetí řidič odpočíval a měl pro sebe celou „lavici“.

Časový harmonogram nebylo jednoduché připravit, protože jsme plánovali při návratu z Anglie ještě účast na Regionální nationale d´Elevage v Cergy – Francie a nevěděli jsme, jaká bude aktuální dopravní situace po cestě. Vyrazili jsme tedy s časovou rezervou v úterý na noc a ve středu ráno jsme byli v Calais ve Francii, kde začíná podmořský tunel. Kvůli pohodlí psů jsme volili raději cestu vlakem, který je sice dražší, ale rychlejší a nehoupe se. Lístky na vlak bylo nutné předem rezervovat zejména proto, že jsme jeli velkým a vysokým autem. Po nezbytné veterinární kontrole a prověření povinných dokladů nás pustili do vlaku. Půl hoďky jízdy a vyplivne vás to na ostrově. Je třeba pamatovat, že v Anglii se jezdí vlevo a to i na kruhovém objezdu. A že jich tam po cestě bylo, jistě několik set.

Ve středu večer jsme byli na místě ubytování asi 10 km od Birminghamu, časově se tedy vše zatím dařilo dle plánu. Oceňuji také Petrovu přípravu ubytování, které splnilo očekávaný komfort, aby každý beauceron i páníček měli svůj pokojíček.

Po cestování v noci a pak ještě celý den jsme šli brzy spát. Čtvrtek jsme věnovali obhlídce výstavního terénu a zjištění, kam jet, kde zaparkovat, jak se dostat do té správné haly a kde je náš výstavní kruh. Parkoviště jsou prostorná, ale jde se dost daleko k halám. Výstaviště je velmi rozlehlé. Ale je možné využít kyvadlovou dopravu. Haly jsou veliké, kruhy na naše poměry obrovské, kolem kruhů hodně volného prostoru, ale není možné zde dávat přepravky se psy. Ti mají vyhrazené odkládací boxy dále od kruhu.

V pátek už jsme jeli vystavovat na jistotu a se sbalenými věcmi na další cestu, zpět na pevninu…

Vstup do výstavních hal je přísně kontrolovaný, smí vstoupit jen psi vystavovaní, ochranka nepustí do výstavní haly nikoho bez povinného očkování, odčervení potvrzeného veterinářem a bez řádných dokladů, které jsou po přihlášení na výstavu zasílány poštou. Žádný doklad člověk nesmí po vstupu do výstavní haly ztratit, protože i v průběhu dne můžou být kontrolovány.  

Předvýstavní příprava nám trochu selhala, nenašli jsme časy našeho vystavování, takže jsme raději jeli na výstaviště hned ráno. Bohužel před námi bylo asi 60 psů jiného plemene a při podrobnosti a pečlivosti posuzování na CRUFTS jsme přišli na řadu až asi v 15,00. Takže beauceroni se posuzovali do večera.  Bylo to velmi náročné pro psy i lidi a my ještě na noc odjížděli směr Francie, kde jsme měli zajištěno další ubytování.

Výstavní kruh byl pěkně prostorný, připravený pro účast i 30 psů najednou, zelený koberec neměl žádné viditelné spáry, kde by handler nebo pes mohli zakopnout. Asi 10 – 15 m od kruhu byly odkládací boxy pro psy, označené výstavním číslem psa, takže místo pro odložení psa vám určili a hotovo. Samozřejmě jsme boxy pro psy neměli vedle sebe, což by nám dělalo velký problém a nemohli by jsme se od nich vzdálit. Ale to by jsme nebyli Češi, aby jsme si neporadili. Boxy byly otevřené, oddělené mezi sebou jen kovovou přepážkou. Takže umístěný pes musel být nekonfliktní a strpět jiného psa bezprostředně vedle sebe. Boxy byly navíc velmi úzké a pro beaucerony celkově dost malé. Pro představu přikládám foto. Takže když se majitel psa chtěl dívat na dění v kruhu, musel tam svého psa nechat.  Bylo to velmi nepraktické a pro nás i psy dost nezvyklé. Ale vzájemně jsme si psy pohlídali, tak jsme mohli na střídačku sledovat i dění ve výstavním kruhu.

V nejobsazenější třídě bylo 10 beauceronů včetně Cardinale a Hadriana. Konkurence byla veliká, psi pěkní, často s profi handlerem. Cardinale i Hadrian se krásně předvedli v pohybu i ve statice, bohužel konkurence byla veliká a vítěz může být jen jeden. Sice nezískali dekorovaná místa, ale určitě neudělali ostudu českému chovu a nezůstali poslední v řadě.   

Ve třídě s mladou Coloratou byly další 4 dospělé,  4 – 7 let staré feny. Takže jsem nastupovala do kruhu s mírně pesimistickou náladou.  Ale jakmile jsme se daly do pohybu a viděla jsem běžet Coloratu, tak jak to ona umí, naskočila mi „soutěživá“ nálada a řekla jsem si, že vítězství nikomu „zadarmo“ nedáme.  Když rozhodčí začal vybírat umístění od zadních pozic a už zbývala jen poslední 2 volná místa, rozhodčí nás nechal ještě znovu předvést feny v pohybu i ve statice. Byly to velké nervy. Colorata obsadila 2. místo v otevřené třídě za téměř 7 letou fenou. 

Stejně jako na ostatních výstavách, dále se pak vybírala nejlepší fena plemene a druhá nejlepší fena. Do soutěže šly nejprve vítězky ze všech tříd a o druhou nejlepší nastupují také feny z 2. místa ve třídě, ze které byla vybrána nejlepší fena. Tím se i Colorata dostala do závěrečného výběru o titul Reserve Best Bitch a ten také získala. Stejně se vybíral nejlepší pes a ten pak s nejlepší fenou, veterány a mladými soutěžil o nejlepšího jedince plemene – BOB.

Po nějakém čase vydává CRUFTS tzv. kritiky psů (u nás se tomu říká posudek), umístěných na dekorovaných místech. Vkládám jej v originále.

Open Class – 2nd  –  COLORATA CANIS MAYRAU

An impressive youngster of 22 months, with a typical head, in proportion to the body, good ratios in skull to muzzle and jaw with strong teeth, she has power shape and style, standing and moving, she’s firm in top line with the loin width and strength, I liked her on the move, pushing hard for the top but giving way in the end to the overall mature winner, her time will come, Res Best Bitch today.

A zde už jsou výsledky nejvyšších ocenění tak, jak byly zveřejněny na stránkách CRUFTS:

BEST OF BREED

Int. Ch. JOHN WAYNE DU MONT DES CROISETTES – dog

BEST PUPPY

RAF-I-L CHEZ PEBLEENA DU SPERO PATRONUM – dog

BEST DOG

Int. Ch. JOHN WAYNE DU MONT DES CROISETTES – dog

BEST BITCH

COUNTRYFOEK URSULA – bitch

RESERVE BEST DOG

Int. Ch. Ir. Ch. JUPILER DU REGARD MORDANT TO TALLOWAH – dog

RESERVE BEST BITCH

COLORATA CANIS MAYRAU – bitch

BEST VETERAN

Int. Ch. Ir. Ch. JUPILER DU REGARD MORDANT TO TALLOWAH – dog

Celkem s námi psi nacestovali přes 3500 km, cestovali jsme skoro 6 dní, projeli několik evropských zemí a měli jsme z cesty i dramatické zážitky. Při cestě kolem Londýna si nás vyhlídla místní „smetánka“ a jejich vajíčka naštěstí přistála jen na bočním okně auta a na spodní části předního skla. Jen se štěstím řídil právě Petr, který věděl, že stěrače nesmí použít, jinak by bylo vajíčko rozmazané přes čelní sklo a řidič by nic neviděl.  Ani nechci domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby jsme museli zastavit mezi poli….  Naštěstí vše dopadlo dobře, kdy po nájezdu zpět na dálnici nás místní cháska opustila a my už se jen zasmáli honičce a divokému zážitku… Ale vajíčko jsem z auta čistila ještě několik dní po návratu domů J

Chtěla bych poděkovat Beauceron klubu ČR za finanční příspěvek na prezentaci „českých“ beauceronů na GRUFTS, Petrovi za velký díl organizační přípravy před i v průběhu akce a Míše, která, i když rekonstruuje svůj rodinný dům, si našla čas a nemalé prostředky, aby  předvedla Cardinale na této prestižní akci. Bylo s Vámi moc fajn.

Jak zní “návod” na úspěšné odchovy – zdravé, hezké a pracovité?

Tuto otázku jsem dostala od redaktorky časopisu Pes přítel člověka, když četla jeden náš příspěvek na facebooku o úspěšném víkendu naší chovatelské stanice. A přislíbila jsem odpověď. Jen jsem se trochu obávala, že jednou větou to tedy nedokážu. A tak vznikl tento článek. Podělím se o něj  i s těmi, kteří tento časopis neodebírají.

„Přesný návod na zdravé, hezké a pracovité odchovy neexistuje. Ale napíši Vám, jak se to přihodilo nám.  Třeba Vás něco bude inspirovat.

Jsem chovatelka beauceronů a v naší chovatelské stanici Canis Mayrau jsme odchovali zatím 5 vrhů tohoto krásného plemene. Nyní vlastníme 1 psa a 3 fenky beaucerona.

Moje cesta k beauceronům vedla přes koně. Vlastníme maličkou stájičku a hledala jsem plemeno, které by se mohlo bez problémů pohybovat kolem koní a zároveň hlídat. Beauceron se jevil jako skvělá volba.

Náš první beauceron – Choisi z Husovy tvrze k nám přišel den před Vánocemi v roce 2010, pár měsíců po úmrtí naší bílé pudlice. Už po pár měsících bylo zřejmé, že moje zkušenosti se psy – pudlíky nebudou stačit na temperamentního, sebevědomého a silného psa – beaucerona. Začali jsme navštěvovat cvičák, potkali se s prima lidičkami a náš obzor se rozšířil o zkušební řády ze sportovní kynologie. A protože psa všichni chválili, ne však mě jako psovoda, jeli jsme na první výcvikový tábor přímo s beaucerony. Už tam se ukázalo, že náš Choisi je opravdový šikula a že by měl pracovat dále. Tak jsme začali pravidelně trénovat. Už v jeho asi roce a půl bylo jasné, že on je mimořádný beauceron, alespoň co se obran týká.  Milovali jsme ho celá rodina a ještě když byl tak chválený, rozhodli jsme se, že mu z Francie přivezeme nevěstu. Volba padla na chovatelskou stanici des Gradiens aux Coeurs Tendres. V létě 2012 jsme cestovali 3000 km a přivezli fenku Heroine. Už po pár měsících se ukázalo, že štěstí bylo opět na naší straně a roste z ní mimořádně pěkná fena. Vedle výcviku jsme tedy začali jezdit také po výstavách a v té době ještě nohatý hubený Choisi začal jezdit také. Jenže jak plynul čas a Heroine sbírala titul za titulem a Choisi tělesně dospěl, začal se i on rozhodčím líbit.  Naše štěstí pokračovalo dále, všechny zdravotní testy – RTG byly čisté u obou psů. Ve dvou letech jsme absolvovali povahové testy v téměř nejvyšším možném hodnocení a získali u obou beauceronů nejvyšší chovnosti – recommandé.  V té době jsem se rozhodla, že spojení Heroine/ Choisi udělám až tehdy, až budou mít oba výrazné výstavní i pracovní výsledky. Toto spojení muselo i pro mě být TOP.  Makali jsme, závodili, vystavovali. Málo který víkend v roce nám zůstal bez nějaké psí akce, v týdnu mnoho času na cvičáku, nebo někde na poli na stopách. Ale všechny nás to moc bavilo, takže to byla vlastně zábava. A naše „zábava“ byla i oceněna. Choisi se 3x zúčastnil Mistrovství světa FO a bouvierů a  2x stál na 3. místě (IPO 1 a IPO3). Také Heroine  nezahálela, závodila na MS, kde vyhrála kategorii Fpr1, a na MR obsadila 2x 3.místo v ZVV1 a v ZM. A k tomu ještě stačila odchovat několik skvělých vrhů po zahraničních otcích.  Choisi se stal také prvně otcem a z tohoto spojení jsme si nemohli nenechat štěňátko, fenku Habileté z Ajysyt. V jednom roce ho udělala Habileté dědečkem a Heroine otcem. Splnili jsme si sen a uskutečnili  6 let plánovaný vrh Choisi/Heroine. Doufáme, že  štěňátka z tohoto vrhu E Canis Mayrau budou stejně skvělí, jako jejich rodiče. Choisi je v současné době otcem 7 vrhů, Heroine matka 4 vrhů a jejich dětičky už se začínají objevovat na výstavách i závodech a rozhodně nekončí na posledních místech. Letošní Mistrovství republiky FO vyhrál v kategorii IPO2 Choisiho syn Hadrian z Ajysyt (Sorbon), bráška naší Habileté. Ta také závodila a obsadila 2. místo v kategorii ZM. Na MR s námi závodila z našeho vrhu A fenka Amica Canis Mayrau, další syn Choisiho – Arras Gitigro. Odchovaná fenka Benevola Canis Mayrau má celoživotní pracovní poslání – je vodící pes pro nevidomého. Vrh C se tak moc povedl, že jsme si nakonec z tohoto vrhu nechali další fenku – Colorata Canis Mayrau, která se rozhodčím na výstavách líbí – je Junior World Winner a European Junior Winner  a pouze ve věku 17 měsíců je Klubový šampion krásy a má mnoho BOB z výstav. Naši trenéři jí navíc moc chválí za její rychlost, ochotu a chuť pracovat. Bráška naší Coloraty – Cardinale Canis Mayrau je také velmi povedený, majitelka s ním trénuje sportovní kynologii a protože je velmi pěkný, má už i on skvělé výstavní úspěchy. Vyhrál celou speciální výstavbu beauceronů pořádanou naším Beauceron klubem a získal BOB a na slovenské Klubové výstavě beauceronů ho ocenil maďarský rozhodčí na BOB. Polosestra Amica na speciálce také zaTOPovala a získala BOS. Další odchovanec Bias vyhrál loňskou Klubovou výstavu beauceronů na Slovensku a získal BOB.

A jak se nám toto vše děje?   Všechno s našimi beaucerony děláme rádi a s láskou. Hodně plánujeme dopředu, diář máme plný víkendových akcí – výstav, tréninkových táborů, zkoušek, závodů… Stanovíme si na daný rok priority a cíle a snažíme se každodenní prací se k těm cílům propracovat. Několik dní předem si sledujeme počasí kvůli naplánování stop, prioritu 1 má trénink obran nad ostatními volnočasovými aktivitami a poslušnosti se dají trénovat i doma v obývacím pokoji, když náhodou nevyjde čas zajet na cvičák. Termíny a místa výstav si sledujeme průběžně a to včetně těch zahraničních a když se nám nějaká výstava „hodí“ k dosažení nějakého šampionátu, přihlásíme a jedeme.

Ale především, příprava na zkoušky, závody i výstavy začíná mnoho dní a týdnů před samotnou akcí. Na výstavu je potřeba psa připravit ne jen den předem. Začíná to kvalitním a přiměřeným krmením, pohybem i tréninkem výstavního předvedení. U nás už malé štěně umí ukázat zuby, paspárky nebo pejsek strpí kontrolu svého „pokladu“ mezi zadními nohami.  Dávno před tím, než přijde člověk se psem do výstavního kruhu, musí pejsek chápat, že při běhání kolem kruhu nesmí poskakovat nebo na páníčka skákat, že to není žádná legrace, ale práce a že postoj před rozhodčím může trvat i déle než 1 sekundu. Na zkoušku psa také musíme připravit a cviky natrénovat. Ale i tento trénink musí být předem připraven. S překrmeným, unaveným nebo jinak indisponovaným pejskem se špatně trénuje. Takže když to shrnu, každý den v roce, každou hodinu, kterou věnujeme svým psům, máme promyšlenou a často si i cíleně hrajeme. I při hře se pes učí a prvky ze hry někde v lese se mohou využít v tréninku na cvičáku. My si vlastně hrajeme i při výcviku. Náš trénink probíhá formou hry, neustále improvizujeme a vnímáme reakci psa, abychom nenásilně dosáhli cíle – naučili ten který cvik. Beauceron nemá rád dril, velký počet opakování cviku není ten správný způsob pro jeho výcvik. My učíme psa a on vlastně svými reakcemi učí nás. A tím se stále více spolu sžíváme, až pak při tréninku je pes i psovod jeden celek.

Výběr partnerů pro naše fenky začíná také mnoho týdnů před plánovaným krytím. Velmi často na internetu hledáme informace o jiných beauceronech, zajímáme se o jejich rodokmeny, prověřujeme si jednotlivé předky co se týká jejich zdraví, povah i exteriéru. Bohužel informací je málo, ne každý je ochotný informace poskytnout a tak se musí hledat informace „i mezi řádky“. Zajímáme se také o sourozence vybraných partnerů a také o jejich případné odchovy. Když se pak pro nějakého psa rozhodneme, není nám za těžko jet za krytím nějaký ten tisíci kilometr, aby se do Čech přivezla nová a kvalitní krev. Asi nejvíce budeme vzpomínat na krytí našeho prvního vrhu v Itálii, kdy jsme se domů vrátili o Štědrý den kolem 6,00 ráno. Ale dílo se podařilo a narodilo se nám krásných 10 štěňátek.

Další ne méně zábavná práce nás vždy čeká se štěňátky. Mimina jsou velmi vnímavá, takže od malička jim připravujeme stále nové a nové „úkoly“, samozřejmě s ohledem na jejich vývojové schopnosti. Ale je až s obdivem, jak i 3 týdenní štěňátko rychle pochopí, kde je to správné místo na loužičku a bobeček. Od nás odcházejí štěňátka, která už znají jízdu autem, už se setkala i s jinými lidmi, než s rodinou chovatele, vyrůstají ve smečce všech našich beauceronů, kde je pes a jiné fenky a vědí, že existuje nějaká smečková hierarchie. Takže jejich zapojení se do okolního světa plného cizích lidí, psů a jiných živočichů je pak o to jednodušší. Nejtěžší úkol je pak můj a to je najít každému štěňátku pro něj toho nejvhodnějšího majitele, aby byla spokojenost na všech stranách. Někdy je to velmi složité rozhodování, jaké štěňátko komu doporučit, ale jsem moc ráda, že mi noví majitelé většinou důvěřují a mé doporučení respektují. Se všemi majiteli se snažíme být v kontaktu, často i osobním a to i v zahraničí. Můžeme pak sledovat, jak se psíkům daří, být radou i pomocí jejich majitelům. A pak se přihodí i to, že se noví majitelé nadchnou třeba pro výcvik, i když to v plánu při odběru štěňátka neměli. My se ale snažíme, aby naše odchovy měli tak vysoké kvality, aby když se časem jeho majitel rozhodne vystavovat nebo cvičit, či dokonce chovat, aby pro to mělo štěňátko ten správný potenciál.

Nám se také stalo, že jsme chtěli beaucerona „jen ke koním“ a vidíte, jak jsme dopadli ….A měli jsme to štěstí, že už náš první beauceron Choisi měl pro výcvik, chov i výstavy ty správné předpoklady.

Nationale d´Elevage Saint Pierre de Boeuf (Francie) 19. – 20. 5. 2018

V těchto jarních dnech se výprava s 5 beaucerony českého odchovu zúčastnila této prestižní mega klubové výstavy beauceronů ve Francii. Přihlášeno bylo 431 fen a psů a v nejobsazenějších třídách se posuzovalo až 86 beauceronů. Jak se „českým“ beauceronům dařilo, se ale dozvíte až na konci tohoto článku. Čtenáře bude totiž asi více zajímat, jak to vlastně na takové „elevážce“ probíhá.

Prověřování kvalit každého beaucerona probíhá v rámci 5 částí – hodnocení exteriéru, povahy, měření, společná střelba a užší výběr.  Při registraci psa na výstavě každý majitel dostane složku, která obsahuje číslo psa a seznam rozhodčích, kteří budou jeho psa v jednotlivých oddílech posuzovat.

Povahový test probíhá stejně jako u nás – boduje se reakce na střelbu, nápřah holí a také socializační část. Čeká se u kruhu, kde se posuzují ostatní účastníci, takže pejsek slyší a vidí reakce ostatních  v přímém přenosu. A není jich málo.

Pak teprve následuje měření. Pes musí být na tuto manipulaci připravený, protože se měří úplně všechno, kontrolují se zuby i paspárky.  Výsledky těchto dvou disciplín musí být hotové před hodnocením vzhledu psa.

Posuzování exteriéru probíhá v menších kruzích, stejně jako u nás, jen s tím rozdílem, že  je tam  vždy jen 1 pes.  Čeká se tak dlouhá fronta před vstupem do kruhu, v našem případě to bylo na plném slunci a pak následuje velmi podrobná prohlídka psa – celkové osahání všech jeho částí,  posouzení v pohybu i ve statice. Rozhodčí pak udělí souhrnnou známku, včetně výsledku měření a povahového testu. Pokud povahový test a měření je OK a pes má také mimořádné exteriérové kvality, rozhodčí udělí známku  – excellent +. To plus je rozhodující, zda jedinec pokračuje do další disciplíny – společná střelba.  

Tento oddíl je velmi náročný. Losuje se pořadí pro vstup a vždy asi 20 psů nastupuje společně do velikého kruhu, kde střelec vystřelí, někdy i několikrát a 2 rozhodčí sledují reakci všech psů na střelbu. Pokud pes projeví jen sebemenší náznak bázlivosti, posílají ho rozhodčí z kruhu pryč a při odchodu jim je sebrána kartička s hodnocením excellent + . Tento beauceron dále nemůže postoupit do nejužšího výběru. Společná střelba je velmi náročná disciplína, protože některý pes může špatně zareagovat i vlivem psa vedle něj, který střelbu bude řešit.

Ti, kterým kartička s excellent + zůstane, jdou pak do nejužšího posuzování a to už jen exteriérového. Ale i tak zůstává ve třídách poměrně hodně konkurentů, kruh se proto posuzuje cca na 2x , tzn. skupina 20 – 25 psů, ze kterých se vyberou 3 – 4 nejlepší, z další várky zase tak a pak už z těchto cca 8 – 10 beaucerounů jde „do tuhého“ . Postupně rozhodčí posílá z kruhu pryč další a další psy, až nakonec určí pořadí 4 nejlepších ve třídě. 

Do boje o celkové vítězství na „elevážce“ postupují vítězové třídy otevřené, mezitřídy a pracovní třídy, tedy těch tříd, kde se také dělají povahové testy.  Chovnosti se udělují až ve třídách přístupných od 15 měsíců.

Nejlepší pes/fena získají titul CACS, druhý pak RCACS a z nejlepší feny/psa se pak vybírá Challenge Montenot (náš BOB), jen je to BOB z asi 430 vystavovaných  beuaceronů.

V rámci „elevážky“ je také možné složit zkoušky CSAU a CANT. Dále se závodí v ringovém sportu. Je možné tedy kromě krásy beauceronů sledovat i jejich pracovní nadání.

A jak se dařilo českým odchovancům?

Colorata Canis Mayrau – excellent 3 ve třídě mladých z 31 fen

Esmian le Coeur Pur – excellent+ v pracovní třídě, TAN test 10/10/10, recommandé

Fatho le Coeur Pur – excellent+ v třídě šampionů, TAN test 8/8/8, recommandé

Gashira le Coeur Pur – excellent+ v pracovní třídě, TAN test 9/9/9, recommandé

Isha le Coeur Pur – excellent v třídě mladých

Holky, bylo to s vámi všemi moc fajn.  Všem moc blahopřeji.

Mistrovství světa francouzských ovčáků 2016 Falck Francie

Ve dnech 28. – 30. 10. 2016 se ve francouzském městě Falck konalo mistrovství světa francouzských ovčáků. Této akce se účastnilo pět českých psovodů se svými psy v kategorii IPO3 a v IPO 1 závodil Pavel Šiler s Agi Julien Affair de Coeur. V kategorii IPO3 nastoupili Zdeněk Novák a Bernard Noir Ame Magnanime, Kateřina Vokatá a Choisi z Husovy tvrze, David Indráček a Diablesse l’Ami Noir, Vlasta Vagerová a Biba Chantal avec la Force de L’Ours a Ivan Fučík s Cleo le Couer Pur, který zároveň zařídil vše okolo cesty a byl nepsaným vedoucím týmu. Vlasta Vagerová závodila s briardem, ostatní psovodi s beaucerony.

Rozhodčí: Gilbert Guevel (Francie)

Figuranti: David Vandemeulebroucke a Nicolas Navel

V kategorii IPO3 bylo přihlášeno osm psovodů, v IPO1 čtyři. Mistrovství se konalo na antukovém fotbalovém hřišti – psi s tímto povrchem neměli žádný problém. Stopy byly na podmítce, rozhodčí i kladeči pracovali na vrcholové úrovni.

Stopa: Nejlepší stopu předvedl Zdeněk Novák s Bennym – za výborných 96 bodů. Dále pak závodnice z Finska měla velmi precizní stopu za 95 bodů, Katka a Choisi 85 bodů, David a Dia pouhých 75 bodů kvůli obrovské ztrátě 20 bodů na prvních 15 metrech, kdy se Dia rozhodla, že prostě kupředu nepůjde, ale bohužel pro ni a bohudík pro nás David trval na svém a dvěma povely ji uvedl do stopy, kterou s drobnými chybičkami dokončila! Další nastoupili Vlasta s Chantal, která bohužel neměla svůj den – spousta ověřování a povelů, 71 bodů. Poslední stopu dne měli Ivan a Cleo, kterému se bohužel vrátil bolestivý zánět přední tlapky. Kluci vybojovali 78 bodů, a Ivan poté jejich účast na MS odpískal – zdraví psa je pro dobrého psovoda vždy přednější, nemělo cenu riskovat ještě větší problémy.

Choisi poslušnost IPO3

Poslušnost: Výkony pokračovaly v neděli na stadionu. U Katky Vokaté a Choisika bohužel bylo několik hrubých chyb – při odložení do sedu zůstal stát, více kroků po odložení vestoje, takže anulace cviku, vysílačka na dva povely pro vyslání a na dlouhodobém odložení vstal a popošel, takže pouhých 72 bodů za poměrně pozornou poslušnost s pěknými aporty, poznamenanou však hrubkami. V další dvojici se představil David s Diou – Dia byla opravdu veselá, v chůzi se tlačila na nohu a předcházela, jinak po celou dobu byla plně koncentrovaná na psovoda. Toto se nám přeneslo i do poloh, které měla jinak v pořádku s krásným rychlým přivoláním, možná jen přiřazení k noze by mohlo být přesnější, lehce se nedotáčela. Aporty rychlé a v pěkném projevu, ale s překusy, vysílání vpřed v pořádku v první fázi, ve fázi zalehnutí nutný druhý povel a na dlouhodobém odložení se zvedla a sama opět ulehla – 82 bodů. S Davidem ve dvojici byl předloňský mistr světa francouzských ovčáků – předvedl poslušnost za 83 bodů.

V době jeho poslušnosti už jsme se Zdeňkem chystali Bennyho k jeho poslušnosti a myslím, že jsme to načasovali nejlépe, jak jsme jen mohli – chůze koncentrovaná v pěkném projevu s drobnou chybičkou v obratech, sedni za pochodu s rychlým zaujetím polohy, koncentrace na psovoda, výborné sedni, lehni s dobrou koncentrací a rychlá reakce na povel s přesným zaujetím polohy, možná jen pohyb do polohy by mohl byt plynulejší, přivolání ve vysokém tempu, přesné zaujetí polohy, perfektní přiřazení k noze, před následným odložení ve stoje Zdeněk přidal na tempu v běhu, a to ho stálo výbornou – takže za dva krůčky ještě velmi dobré stůj, protože zbytek cviku byl v naprostém pořádku, identické přivolání jako z lehu. Aport volný je největší slabinou poslušnosti této dvojice, protože Benny štěká a není plně koncentrován na činku, nicméně cvik splnil a dokončil pěkným a přesným zařazením k noze! Aport skokem je perfektně proveden, stejně jako šplh. Na závěr výkonu nejlepší vysílačka mistrovství s rozrytou antukou při brzdění. Dlouhodobé odložení, se kterým jsme se natrápili hodně během výcviku, bylo bezchybné, celkem tedy 92 bodů a nejlepší poslušnost MS!

Posledním, kdo nastoupil na plac z našich, byla Vlasta s Chantalkou – za mě velký obdiv! Fena briarda předvedla radostnou poslušnost s drobnými chybami za krásných 87 bodů.

Choisi poslušnost IPO3

Obrana: První nastoupila Katka a předvedli s Choisikem, že obrana jim jde – 93 bodů a nejlepší obrana mistrovství. Revíry by mohly být těsnější, vyštěkání super, útěk, přepad i zadní doprovod – všechny tyto cviky prováděny s nasazením, razancí a tvrdým zákusem s drobným povrknutím, stejně tak tomu bylo na kontroláku a následném přepadu. Ztráty byly na ovladatelnosti, kdy během doprovodů pes poštěkává, což je asi pro tohle plemeno přirozené.

David a Dia – Revíry v celkem rychlém tempu, ale obíhání maket by mohlo být těsnější, začíná štěkat ihned, ale ohlíží se po psovodovi. Odvolání v pořádku. Pokus o útěk rychlý a razantní, zákrok s plným zákusem, přepad s plným zákusem, zadní doprovod v pořádku, zákrok na přepadu v pořádku, plný zakus. Boční doprovod v pořádku, kontrolák v pořádku, plný zákus. Pouštěčky v pořádku, dohlídačky aktivní, ale sem tam s ohlížením, což tuto dvojici stálo spoustu bodů – celkem 84.

Zdeněk a Benny – Štěkání na prvních třech plentách, pak se uklidní, a vyštěkává až v poslední šesté maketě, při odvolání musel být použit povel navíc, v pokusu o útěk pes zakročí razantně, se slušným zastavovacím efektem, ale bohužel v zákuse opět štěká, pouštění v pořádku, přepad razantní, figurant jej nemohl utlačit, ale zase zakus se zvukovými projevy, a takto tomu bylo i na zadním doprovodu a na kontroláku a i na posledním přepadu i zde druhý figurant nemůže Bennyho utlačit, 85 bodů.

Vlasta a Chantal měly obrany za 80 bodů. Tento výkon jsem ale bohužel už moc nevnímal, protože jsem byl v euforii ze Zdeňka a Bennyho – 85 bodů z obrany z nich udělalo mistry

světa!

Umístění české výpravy:

Zdeněk Novák a Bernard Noir Ame Magnanime – 1. místo IPO3, 273 b., Mistr světa
Kateřina Vokatá a Choisi z Husovy Tvrze – 3. místo IPO3, 250 b.
David Indráček a Diablesse l’Ami Noir – 6. místo IPO3, 241 b.
Vlasta Vagerová a Biba Chantal avec la Force de L’Ours – 7. místo IPO3, 238 b.
Ivan Fučík a Cleo le Couer Pur pro zranění psa po stopě odstoupil.
Pavel Šiler a Agi Julien Affair de Coeur – 3. místo IPO1, 256 b.

A´Yago du Murier de Sordeille

Člen záchranného týmu REDOG – Švýcarsko

Dlouho jsem vybírala otce pro vrh B v naší chovatelské stanici Canis Mayrau a už několik let jsem  sledovala zajímavého psa A´Yago du Murier de Sordeille, jehož vynikající rodokmen je pro ČR téměř nový. Z mnoha důvodů jsem se nakonec rozhodla pro tohoto psa a když jsme se s ním a jeho majitelkou potkali osobně, poprosila jsem Sandru Garbely, aby mi o Yagovi napsala, jaký podle ní je. Poslala mi tyto velmi zajímavé  i emocemi naplněné řádky. Rozhodla jsem se s Vámi o ně podělit.

Sandra Garbely píše:

Když byl Yago ještě štěně, byl to takový malý  uličník a bojovník. Ničil vše, co mohl – hračky, boty, nohy od židlí a další věci. Byl jako malá piraňa a nebylo vždy lehké ho vychovávat, byl   (a stále je) plný energie!  Byl však i naším sluníčkem. Vždy milý ke všem, velmi sebevědomý, dokonce i v mládí (MOJE POZNÁMKA:  jeho TAN test ve  12,5 měsících je 9/9/9, později 10/10/10).  Nikdy se ničeho nebál, nikdy neměl problém s ostatními psy, miluje všechny lidi a jeho vášní je práce.  Samozřejmě nezáleží jaký druh práce, byl by rád i za dogdancing, obedience, obrany a cokoli dalšího, ale stopování je jeho opravdovou vášní. Miluji, když vidím tu vášeň v jeho očích, když spolu stopujeme. Je to vůbec můj nejlepší společník, máme k sobě navzájem tak silné pouto, většinou ani nemusím mluvit a on ví, co po něm požaduji. Nikdy se nevzdává, i když stopování trvá hodiny a hodiny, Yago je neunavitelný. Jsem za to velmi vděčná, protože test připravenosti záchranářského psa ve Švýcarsku (MOJE POZNÁMKA: pro Redog)  trvá skoro 7 hodin a obsahuje dokonce 5 hodin stopování – práce psa. Vysoko v horách ve velmi drsném terénu je třeba mít velikou motivaci a silnou psychickou i fyzickou odolnost. Vypadalo to, že Yagovi se to lehce dařilo.

Na jaře roku 2011 jsme se stali součástí velmi speciálního stopovacího týmu. Švýcarský turista se ztratil na Kanárských ostrovech. Zatímco jeho přítelkyně spala na pláži, on se šel projít, aby si prohlédl nová místa. Když se probudila, byl pryč. Po několika hodinách zahájila místní policie pátrání.  Byl epileptik a potřeboval své léky, což byl další problém této mise. Nic nezjistili, a tak se rodina rozhodla zalarmovat naši švýcarskou záchrannou organizaci Redog, protože se doslechli o kvalitě našich psů. Upnuli všechny své naděje k našim psům, byla to v té době už jejich  jediná naděje. Bylo pravděpodobné, že se muži mohla stát mozková příhoda související s epilepsii  a po pár dnech bez léků (doktoři říkali, že je bez nich schopen přežít tak 7 dní) měl amnesii a nevěděl, kde je. Když jsme přiletěli, rodina nás vřele přivítala a cítili jsme, jak v nás vkládají poslední naději. Náš tým se skládal ze 4 psů a jejich psovodů, dvou  psů mantrailerů  (MOJE POZNÁMKA: způsob stopování obvyklý v záchranařině)  a dvou psovodů s klasickými stopaři. Mantraileři  započali stopování ihned po příjezdu. Na pláži se nacházelo mnoho stop zmizelého muže, jelikož zde s přítelkyní  strávil mnoho času. Vždy, jakmile mantrailingový  pes  šel po stopě a ztratil ji,  začali jsme hledat po okolí. Bylo to složité, protože povrch pláže je z černého lávového písku a kamenů, mezi nimiž byly velké trhliny, do kterých by člověk mohl snadno spadnul. Vzhledem k tomu, že byl v okolí pouze jeden hotel, spali jsme ve stejném hotelu, jako celá rodina a další záchranné týmy. Místní policie a záchranáři byli velmi milí a ochotní a hodně nám pomáhali. Byla to nejdojemnější záchranná akce, jakou jsme kdy zažili, protože jsme žili 4 dny tak blízko rodiny, mluvili jsme  s nimi dlouho do noci a snažili se je uklidnit a dodat naděje.  Po dvou dnech mantrailer zachytil stopu, která se táhnula dolů k zátoce a potvrdili to i ostatní psi znovu a znovu. V den, kdy muž zmizel,  byly bouřky s velmi silnými příboji. Takže nakonec jsme odhadnnuli, že právě zde se stala ona nehoda. Možná měl záchvat nebo jen spadnul… neměl šanci. Když jsme to řekli policii, okamžitě znovu povolali lodě a potápěče z pobřežní hlídky, ale bez úspěchu. V tuto chvíli začala rodina truchlit a my si uvědomili, co všechno pro ně naše práce znamenala. I přes to, že jsme muže nemohli najít, byla nám rodina tolik vděčná, protože po našem hledání měli pocit, že udělali vše, co bylo v jejich silách a že se dočkali konce, zjistili téměř s určitostí,  co se stalo. Zamilovali si naše psy, a tak jsme byli pozváni na vzpomínkovou ceremonii, i s našimi psy!  Yago byl jediný ze čtyř psů, který byl součástí celého obřadu. Když nás uviděla přítelkyně ztraceného muže, rozběhla se přes celou halu a objala Yaga. Ještě stále mám slzy v očích, když si na ten moment vzpomenu. Byla to pro naše psy  náročná mise, nemohli pracovat bez botiček na tlapkách, jelikož kameny byly velmi ostré. Ve Švýcarsku akorát začínalo jaro, ale zde bylo skoro léto a černé lávové kameny byly velmi horké.  Nikdo z našich psů nikdy dříve neletěl letadlem a v těchto podmínkách odvedli skvělou práci. Yago se při hledání nikdy nevzdal i přes to, že to bylo velmi složité. Jsem na něj moc pyšná a znovu mi dokázal, že umí zachovat chladnou hlavu v jakékoli situaci.

Obrázek 1 : Kanárské ostrovy – v tomto terénu probíhalo stopování a hledání ztraceného muže

Další důležitou věcí je, že Yago je mazlivý. Je mým stínem, vždy mi je na blízku a vždy připraven k pomazlení.  A stále workoholik i ve svých 10 letech . Ale v tomto věku už si umí užívat i odpočinku, i když stále ještě aktivně trénujeme.

Autor článku – Sandra Garbely (Švýcarsko), překlad – Bc. Andrea Voráčková, doplněno – Ing. Kateřina Vokatá

6. Mistrovství ČR FO a FB 2014

Necelé 2 týdny po Mistrovství světa ve francouzském Reichshoffenu,  dne 4. – 5. 10. 2014 se konalo v Kyjově – Boršově na nově vybudovaném cvičišti  6. Mistrovství republiky francouzských ovčáků a bouvierů ve sportovní kynologii.  Z celkového počtu 25 účastníků bylo tentokrát zastoupeno pouze 7 beauceronů.  Briardů  závodilo 10 a nastoupilo také jen 7 bouvierů, jeden se nezúčastnil. Proč přišlo poměřit své síly jen tak málo bosíků? To je mi záhadou. Není přece jen 7 beauceronů, kteří cvičí sportovní kynologii. Ale možná jen 12 denní odstup mezi tak významnými závody odradil některé účastníky mistrovství světa a své psí sportovní parťáky nechali odpočívat.  Obou dvou mistrovství se tak zúčastnil nakonec jen jeden beauceron a jeden briard. Oběma se ale, oproti Francii, moc nedařilo. Ale nebudu předbíhat.

Závodníci si mohli vybrat hned z několika kategorií podle národního i mezinárodního zkušebního řádu. Beaucerony nejobsazenější kategorií byla IPO 1, kde spolu poměřovali síly hned 4 bosíci a jejich psovodi. V ostatních kategoriích – ZM, IPO3 a společné kategorii Fpr1+Upr1+Spr1 byla za bosíky vždy jen jedna dvojice. Kategorie ZVV1 byla obsazená jen briardy a bouviery. To je vše z nudné statistiky a teď něco k průběhu závodů.

Zahájení mistrovství se ujala hlavní organizátorka paní Zdeňka Kouřilová, představila hlavního rozhodčího pana Jiřího Kubeše a paní rozhodčí Ivetu Skalickou. Na obranách s našimi psy bojovali figuranti Václav Kuncl a Pavel Hylák.

A šlo se na losování čísel. Chvíle napětí a už jsme si mysleli, že budeme vědět, jak kdo půjde za sebou. Ale organizátoři nás trochu napínali, protože losovaná čísla byla číslem závodníka bez ohledu na kategorii a až po chvíli jsme se na rozpise dozvěděli pořadí v jednotlivých kategoriích.  Závodníků na celém mistrovství bylo málo, proto se organizátoři rozhodli pro společný průběh stop, poslušností i obran tak, abychom se všichni mohli kochat výkony ostatních. Myšlenka dobrá, ale u stop se to nakonec moc nevydařilo, protože stopařské terény ležely na různých místech a oba rozhodčí posuzovali různé kategorie, ale ve stejných časech. Takže nakonec jsme mohli sledovat po ukončení svého výkonu jen závodníky, kteří se teprve na stopy připravovali. Čuchalo se na čisté hlíně, což není zase až tak běžný terén a některým dvojicím to zřejmě nesedlo. Odjížděla jsem se skupinkou na stopy IPO1, takže jsem měla to štěstí sledovat nejlepší stopu mistrovství, psovoda Zdeňka Nováka s Bernardem Noir-Ame Magnanime, kterým paní rozhodčí Skalická nevytkla naprosto žádnou chybičku a ohodnotila jejich výkon 100 body. A musím přiznat, že zaslouženě. Pavel Baroš se svojí Cassanté L´Ami Noir byl trochu zklamaný z 85 bodů, protože jeho fenka má jindy stopy výrazně pěknější. Prostě se jí ten den tolik nezadařilo. Já jsem s výkonem Choisiho z Husovy tvrze také nebyla úplně spokojená a paní rozhodčí nás oprávněně ohodnotila jen na 83 bodů. Dále odčuchal v jediné své disciplíně FPR1 Ace Negrura De La  Noche s Alenou Zábranskou, což jim ve společné kategorii nakonec  vyneslo s  89 body vítězství a 1.místo. Ale to v té době ještě nevěděli, protože neproběhli ostatní jednotlivé disciplíny Upr1 a Spr1. Nervíky měli tedy stejně jako my až do posledního dne mistrovství. I když už vlastně byli jen diváky.  Souběžně s našimi stopami probíhaly na jiném místě stopy ZM a IPO3, takže práci ostatních beauceronů jsme, bohužel,  neviděli. Ale podle výsledků se pěkně zadařila na  90 bodů stopa Bártovi z Ledeckého vrchu s Danou Jasanskou. Stopa se vůbec nepodařila Míše Dokoupilové s Follow Me z Lhotecké linie, nejspíš nesedl terén a dvojice získala jen 21 bodíků. Ani Aireen od Solné cesty s Vlastou Rotterem nezabojovala jak to umí a v  ZM stopě vyčuchala jen 30 bodů z 50 možných. Zato jak se těmto dvěma dvojicím nedařilo na stopách, po obědě se jim povedla líbivá  poslušnost. Vlastovi s Aireen nebylo skoro co vytknout a získali zaslouženě 48 bodíků z 50 a Míša s Follow Me 82 bodů ze 100, kdy mě osobně se nejvíce líbila jejich chůze s krásným očním kontaktem.  Zdenkovi s Bernardem se sice nedařilo tak, jako na jejich stopě, ale odvedli vyrovnaný výkon 74 bodů, který by dostačoval na složení zkoušky. Pavel s Cassanté měli nějaký smolný den a jejich poslušnost byla ohodnocena pouze 61 body. A už tu poslušnost Choisiho a  jeho následná diskvalifikace. Od začátku chůze byl velmi veselý, poskakoval, nebyl na kontaktu s psovodem a nechával vyhrávat svůj temperament. Nutno říci, že paní rozhodčí s námi měla velkou trpělivost, ale nakonec i  jí došla……. Po diskvalifikaci jsme mohli poslušnost dokončit také proto, že na odložení byla druhá soutěžící dvojice. Choisi jako kdyby věděl, že už o nic nejde, najednou začal šlapat, jak to umí. Odložení za pochodu, přivolání, aporty a následně vysílačka…. Se vším jsem byla docela spokojená. No, na 100% to nebylo, ale stydět jsme se za to snad nemuseli. Odcházeli jsme z placu sice trochu zklamaní, ale s vírou, že budeme moct ještě druhý den ukázat, co umíme na obranách. A na ty jsem se moc těšila. Na poslušnostech IPO1  byla také diskvalifikovaná jedna dvojice s bouvierem, protože při vyndání aportu ze stojanu opakovaně fenka před psovodem utíkala ze cvičiště…. Bohužel i to jsme měli možnost na mistrovství vidět.  Následující poslušnosti IPO 3 byly na mnohem vyšší úrovni, než poslušnosti ZM, ZVV1 nebo IPO 1. No, jsou to už opravdu vyzrálé dvojice a pěkně se na ně dívalo. Žádná poslušnost nebyla hodnocena níže, než 73 bodů. Dana s Bártem se opět neztratili a získaných 84 bodů už naznačovalo, že by mohli zahýbat s medailovými pozicemi. A to se také potvrdilo. Ale nebudu zase předbíhat…

Po diskvalifikaci na poslušnosti jsem se dotázala paní rozhodčí, jestli máme s Choisim nastoupit druhý den na obrany. Po poradě s hlavním rozhodčím mi bylo sděleno, že máme touto diskvalifikací závod ukončený.   Choisiho body za jedinou hodnocenou disciplínu stačily jen na 5. místo v IPO 1, ale i tak jsme nakonec nebyli poslední.

No, škoda, že jsme nemohli ukázat, jak jsme se na naši nejsilnější disciplínu připravili. Ale alespoň jsem si poslední den mohla užít bez startovní nervozity a mohla jsem 100% sledovat obrany ve všech kategoriích.  Musím ale bohužel konstatovat, že zejména v nižších kategoriích jsem byla dost zklamaná. Kvalitě obran nasvědčuje i velké množství diskvalifikací – z 19 soutěžících bylo hned 6 dvojic diskvalifikovaných. Důvodem byly reakce na rány obuškem, případně opakované utržení se psa z rukávu nebo odchod psa od hlídaného figuranta. Moc se podařila obrana Vlastovi s Aireen a zaslouženě získali  45 bodů. Sklidili za svůj pěkný výkon potlesk publika a také si tímto udrželi 1. místo v ZM.  Zdeněk s Bernardem ukázali standardně dobrý výkon a 77 bodů je nakonec udrželo na 1. místě, kde vlastně po celou dobu mistrovství i v průběžném hodnocení IPO 1 byli. Pavel s Cassanté tak, jak byl zklamaný z výsledku na  stopách a poslušnosti, umí to spolu výrazně lépe, tak byl docela spokojený z výkonu na obranách a z 2. místa v IPO 1 už zbývalo se jen radovat.  Míša s Follow Me se nejspíš špatně vyspala, obrany se nezadařily, ale nakonec to stačilo na čtvrtou příčku v IPO1, i když…… nebýt na poslušnostech diskalifinované  fenky bouviera…….  

K velkému překvapení všech zúčastněných nastoupila na obrany také dvojice, která byla předešlý den diskvalifikovaná na poslušnostech za bázeň psa při aportech. Obrana této fenky bouviera  byla ohodnocena 87 body,  takže dvojice nakonec zabrala 3. místo v IPO1…………

Ale musím dát nový odstavec a zdůraznit tím krásnou obranu dvojice Dany s Bártem, protože až na drobné nedostatky to byla líbivá obrana s pěkným drivem, super poslušností, dokonce si Bárt oběhl 1 maketu 2x, když psovodka neodhadla rychlost postupu a pes při návratu k psovodovi mířil jinam, než měl. Ale ani to dvojici nerozhodilo, dokončila revíry a nakonec vyštěkání figuranta bylo o to zaslouženější. Perfektní poslušnost v průběhu celé obrany, rychlé pouštěčky a precizní doprovod jim vynesl 90 bodů a tím také 3. místo  v IPO 3 a MISTRA REPUBLIKY plemene Beauceron.

Přes dílčí neúspěchy byla atmosféra po celou dobu závodů přátelská,  žádné sportovní rivalství se nekonalo a konečný nástup a vyhlášení výsledků jsme si všichni moc užili.

Mohu srovnat atmosféru na obou mistrovstvích a přes to, že se nám s Choisim ve Francii zadařilo o moc lépe, přes to atmosféra na českém mistrovství byla o mnoho přátelštější a měli jsme více zážitků i ze soutěžních výkonů ostatních. Moc bych si přála, aby příští ročník, vlastně už ten letošní, byl více obsazený dvojicemi s beaucerony, protože není přece důležité zvítězit, ale zúčastnit se. A tu atmosféru a zážitky Vám nikdo nevezme.

Děkuji organizátorům za dobrou atmosféru a neváznoucí organizaci po oba dny, rozhodčím za trpělivost a snad objektivní hodnocení a nemalý dík patří také oběma figurantům, kteří se s našimi psími miláčky nejvíce nadřeli.

 Ještě jednou moc blahopřeji všem, kteří stáli na stupních vítězů. A těm, kterým se tentokrát moc nedařilo děkuji, že se nebáli přinést svou kůži na trh a přijeli si zazávodit.  Přeji všem, aby se jim v tréninku dařilo a přijeli si zase poměřit síly a vyčerpat si také svou dávku štěstí na letošní ročník Mistrovství ČR, které se bude konat v termínu 11. – 13. 9. 2015.

Výsledková listina beauceroni
Start. č.JménoPříjmeníPes/fenaKategorieABCcelkemPořadí
 Fpr1, Upr1, Spr1       
14AlenaZabranskáAce Negrura De La NocheFPr189  891
 ZM        
10VlastimilRotter Bc.Aireen od Solné cestyZM3048451231
 IPO1        
18ZdeněkNovákBernard Noir-Ame MagnanimeIPO110074772511
11PavelBarošCassanté L´ami NoirIPO18561752212
14MichaelaDokoupilováFollow Me z Lhotecké linieIPO12182DISK1034
12KateřinaVokatáChoisi z Husovy tvrzeIPO183DISK –835
 IPO 3        
15DanaJasanskáBárt z Ledeckého vrchuIPO39084902643
          
Nejlepší stopa MRZdeněk NovákBernard Noir-Ame MagnanimeIPO1100    
          
Mistr republiky BCDana JasanskáBárt z Ledeckého vrchuIPO3   2643