matka: Heroine des Gardiens aux Coeurs Tendres více info ZDE
otec: A´Yago du Murier de Sordeille více info ZDE
23. 1. 2016 se Heroine stala opět maminkou a znova má 10 štěňátek. Narodilo se nám 6 pejsků a 4 fenečky.
| Jméno beaucerona | Majitel | Zdraví | Uchovnění | Zkoušky | Tituly | Poznámka |
| Balatró | Z. Matoušek (CZ) | DKK A, DLK 0/0 | confirmé | RCAC na KV | ||
| Baro | R. Hope (DEU) | |||||
| Bellus | F. Deichler (DEU) | |||||
| Bias | D.Šťastná (SK) | DKK A/A, DLK 0/0 | Slovenský junior šampion | |||
| Benedictus | P. Honejsková (CZ) | |||||
| Burgensis | P. Jakub (SK) | |||||
| Benevola | S. Sulikova (SK) | DKK A/A, DLK 0/0, OCD clear, spondyl. 0 | zkouška vodícího psa | Slovenský junior šampion | VODICÍ PES PRO NEVIDOMÉ | |
| Bettongia | M. Juchler (CH) | NHAT, BH-VT | ||||
| Bombarda | J. Niklová (CZ) | TAN test 7/8/8 | ||||
| Bule | D. Kříčková (CZ) | + 1/2017 |
OTEC
|
MATKA
|
 |
 |
| více informací na jeho webovkách ZDE | více informací také ZDE |
RODOKMEN ŠTĚŇÁTEK ZDE
25.11.2015 – máme nakryto a 18.12.2015 nám paní vetrinářka potvrdila, že Heroine čeká štěňátka 🙂 Jsme moc rádi, protože Heroine a Yago jsou oba velmi pěkní beauceroni se skvělými přátelskými povahami s výraznou chutí a schopností stopovat. Věříme, že štěňátka zdědí kvality svých rodičů a budou dělat svým novým majitelům radost po všech stránkách. Předpokládáme, že štěňátka budou vhodná pro různé sporty, budou pěkného exteriéru vhodná pro výstavy i chov a především jako parťáci do běžného života aktivních rodin..
Jako otce pro vrh B jsme vybrali 10 letého psa staré francouzské krve A´Yago du Murier de Sordeille, který je členem prestižní Švýcarské záchranářské organizace REDOG.
Poprosila jsem majitelku Yaga – Sandru Garbely, aby mi o Yagovi něco napsala. A protože to bylo pro mě velmi zajímavé a nakonec i emotivní čtení, podělím se o to s Vámi. Se svolením Sandry jsme text přeložili a je k přečtení :
A´Yago du Murier de Sordeille
Člen záchranného týmu REDOG – Švýcarsko
Sandra Garbely píše:
Když byl Yago ještě štěně, byl to takový malý uličník a bojovník. Ničil vše, co mohl – hračky, boty, nohy od židlí a další věci. Byl jako malá piraňa a nebylo vždy lehké ho vychovávat, byl (a stále je) plný energie! Byl však i naším sluníčkem. Vždy milý ke všem, velmi sebevědomý, dokonce i v mládí (MOJE POZNÁMKA: jeho TAN test ve 12,5 měsících je 9/9/9, později 10/10/10). Nikdy se ničeho nebál, nikdy neměl problém s ostatními psy, miluje všechny lidi a jeho vášní je práce. Samozřejmě nezáleží jaký druh práce, byl by rád i za dogdancing, obedience, obrany a cokoli dalšího, ale stopování je jeho opravdovou vášní. Miluji, když vidím tu vášeň v jeho očích, když spolu stopujeme. Je to vůbec můj nejlepší společník, máme k sobě navzájem tak silné pouto, většinou ani nemusím mluvit a on ví, co po něm požaduji. Nikdy se nevzdává, i když stopování trvá hodiny a hodiny, Yago je neunavitelný. Jsem za to velmi vděčná, protože test připravenosti záchranářského psa ve Švýcarsku (MOJE POZNÁMKA: pro Redog) trvá skoro 7 hodin a obsahuje dokonce 5 hodin stopování – práce psa. Vysoko v horách ve velmi drsném terénu je třeba mít velikou motivaci a silnou psychickou i fyzickou odolnost. Vypadalo to, že Yagovi se to lehce dařilo.
Na jaře roku 2011 jsme se stali součástí velmi speciálního stopovacího týmu. Švýcarský turista se ztratil na Kanárských ostrovech. Zatímco jeho přítelkyně spala na pláži, on se šel projít, aby si prohlédl nová místa. Když se probudila, byl pryč. Po několika hodinách zahájila místní policie pátrání. Byl epileptik a potřeboval své léky, což byl další problém této mise. Nic nezjistili, a tak se rodina rozhodla zalarmovat naši švýcarskou záchrannou organizaci Redog, protože se doslechli o kvalitě našich psů. Upnuli všechny své naděje k našim psům, byla to v té době už jejich jediná naděje. Bylo pravděpodobné, že se muži mohla stát mozková příhoda související s epilepsii a po pár dnech bez léků (doktoři říkali, že je bez nich schopen přežít tak 7 dní) měl amnesii a nevěděl, kde je. Když jsme přiletěli, rodina nás vřele přivítala a cítili jsme, jak v nás vkládají poslední naději. Náš tým se skládal ze 4 psů a jejich psovodů, dvou psů mantrailerů (MOJE POZNÁMKA: způsob stopování obvyklý v záchranařině) a dvou psovodů s klasickými stopaři. Mantraileři započali stopování ihned po příjezdu. Na pláži se nacházelo mnoho stop zmizelého muže, jelikož zde s přítelkyní strávil mnoho času. Vždy, jakmile mantrailingový pes šel po stopě a ztratil ji, začali jsme hledat po okolí. Bylo to složité, protože povrch pláže je z černého lávového písku a kamenů, mezi nimiž byly velké trhliny, do kterých by člověk mohl snadno spadnul. Vzhledem k tomu, že byl v okolí pouze jeden hotel, spali jsme ve stejném hotelu, jako celá rodina a další záchranné týmy. Místní policie a záchranáři byli velmi milí a ochotní a hodně nám pomáhali. Byla to nejdojemnější záchranná akce, jakou jsme kdy zažili, protože jsme žili 4 dny tak blízko rodiny, mluvili jsme s nimi dlouho do noci a snažili se je uklidnit a dodat naděje. Po dvou dnech mantrailer zachytil stopu, která se táhnula dolů k zátoce a potvrdili to i ostatní psi znovu a znovu. V den, kdy muž zmizel, byly bouřky s velmi silnými příboji. Takže nakonec jsme odhadnuli, že právě zde se stala ona nehoda. Možná měl záchvat nebo jen spadnul… neměl šanci. Když jsme to řekli policii, okamžitě znovu povolali lodě a potápěče z pobřežní hlídky, ale bez úspěchu. V tuto chvíli začala rodina truchlit a my si uvědomili, co všechno pro ně naše práce znamenala. I přes to, že jsme muže nemohli najít, byla nám rodina tolik vděčná, protože po našem hledání měli pocit, že udělali vše, co bylo v jejich silách a že se dočkali konce, zjistili téměř s určitostí, co se stalo. Zamilovali si naše psy, a tak jsme byli pozváni na vzpomínkovou ceremonii, i s našimi psy! Yago byl jediný ze čtyř psů, který byl součástí celého obřadu. Když nás uviděla přítelkyně ztraceného muže, rozběhla se přes celou halu a objala Yaga. Ještě stále mám slzy v očích, když si na ten moment vzpomenu. Byla to pro naše psy náročná mise, nemohli pracovat bez botiček na tlapkách, jelikož kameny byly velmi ostré. Ve Švýcarsku akorát začínalo jaro, ale zde bylo skoro léto a černé lávové kameny byly velmi horké. Nikdo z našich psů nikdy dříve také neletěl letadlem a v těchto podmínkách odvedli skvělou práci. Yago se při hledání nikdy nevzdal i přes to, že to bylo velmi složité. Jsem na něj moc pyšná a znovu mi dokázal, že umí zachovat chladnou hlavu v jakékoli situaci.
Další důležitou věcí je, že Yago je mazlivý. Je mým stínem, vždy mi je na blízku a vždy připraven k pomazlení. A stále workoholik i ve svých 10 letech . Ale v tomto věku už si umí užívat i odpočinku, i když stále ještě aktivně trénujeme.
Autor článku – Sandra Garbely (Švýcarsko), překlad – Bc. Andrea Voráčková, doplněno – Ing. Kateřina Vokatá
Anglický originál článku:
A´Yago du Murier de Sordeille
When Yago was a puppy, he was a little fighter. He disturbed everything he could, all toys, shoes, legs of chairs and other things. He was our small Piranha and it wasn’t always easy to take care of him, he was (like he still is!) so full of energy! But in the same way he was our sunshine. Always kind to everybody, extremely self-confident even in that young age. He was never afraid of anything, he never has had trouble with other dogs in his life, he loves ALL people and his passion is his work. Of course, he doesn’t care WHAT KIND of work, he also would agree in dog dance, obedience, defence or anything else, but nosework is his real passion. I love to see the passion in his eyes if we are out together for searching. He is my best partner ever, there is such a strong confidence between us, mostly I even don’t need to talk, he knows what’s in my mind and what he has to do.
He never gives up, even if a research takes hours and hours, Yago is untiring.
I am really thankful for this, because the mission readiness test in Switzerland is taking as many as 7 hours and includes as many as 5 hours search work for the dog. Up in the mountains in very difficult areas, it demands a high working motivation and a strong mental and physical constitution. It seemed Yago was doing it easily.
In spring 2011 we were part of a very special research action. A Swiss tourist was missed on the Canary Islands. While his girlfriend was sleeping on the beach, he was walking around to watch out for new spots. When she woke up, he was disappeared. After some hours the regional police started to search him. He was epileptic and needed his medicine, which was another big fact in this mission. They haven’t got any results and so the family decided to alert our Swiss rescue organisation Redog because they heard about the high standard of our dogs. They pined all their hopes on our dogs, it was the last chance. It could have been possible that the man has had an attack and after days without his medicine (the doctors said he could be able to stay alive for 7 days without them) he has amnesia and doesn’t know where and who he is.
When we arrived with the airplane, the family gave us a warm welcome and we could feel their hopes. Our team consisted of for dogs with their handlers, two mantrailer and two area search dogs. The mantrailer started directly after our arrival. There were a lot of trails of the missed man on the beach because the couple spend a lot of time at that place. Always when the mantrailer have had a trail and it broke up, we started with the area search in that surrounding. It was difficult because the beach was black lava sand and stones and in between were deep holes, where a person could have fall down easily. Because there was just one hotel in that area, we slept in the same hotel like the whole family and other rescue teams. The local police and ambulance were so kind and helped us a lot. It was the most emotional rescue action we ever had because we lived for four days so close with the family, talked with them until long in the night and tried to spend comfort and hope.
After two days, the mantrailer had a trail which went down to a bay, and they confirmed it again and again. At the day when the man dissapeard, it was stormy weather with very strong breakers. So after all, we have had the guess that down in the bay an accident happened, maybe he got an attack or he just had a fall… he hasn’t had a chance. When we told that to the police, they ordered immediately again the boats and divers of the coast guard but without any success. From that moment on the family started to mourn, and we realized what our work really meant for them. Even if we couldn’t found the man, the family was so thankful because after our search they have had the feeling that they have done everything what was possible and then they could have find an end. They loved our dogs and so we were invited to the commemoration ceremony as well, included the dogs! Yago was the only one of the four dogs who was part of the whole ceremony. When the girlfriend of the lost man saw us there, she was running through the whole hall and fling her arms round Yagos neck. I get still tears in my eyes when I think back to that moment.
For our dogs it was a hard mission, they couldn’t work without shoes because the stones were so sharp. In Switzerland spring was just started and there it was nearly summer, on the black lava stones it was extremely hot. None of our dogs was in an airplane before, and they did really so great in these days.
Yago never gave up in these three days of searching, even if it was really hard. I’m very proud of him and he proved ones more that he always keeps cool.
The second important thing for Yago is to cuddle. He is my shadow, always close to me and always cuddling if possible. And still workaholic, even if he is 10 years old. But he enjoys a rest also nowadays.